Předvánoční čas

Poslední předvánoční týden naší školní docházky, která byla kratší než v obvykle, jsme zahájili pečením perníčků. Paní asistentka nám moc pomohla, nachystala totiž perníčkové těsto předem, takže jsme měli polovinu práce hotovou. Na nás pak bylo válení těsta a vykrajování tvarů formičkami, což nás velice bavilo. Pracovali jsme ve skupinách a práce nám šla pěkně od ruky. Nejtěžší ze všeho ovšem bylo čekání, než se perníčky upečou a vychladnou. To nám dalo skutečně zabrat, ale o to sladší odměna na nás čekala. Pěkně spravedlivě jsme si perníčky rozdělili a moc si na nich pochutnali.

Pak nadešel den, na který jsme se těšili celý prosinec. Den nadílky, kterému u nás ve škole říkáme vánoční rozjímání. A jak u nás takové vánoční rozjímání vypadá? Ráno si připomeneme a ukážeme české tradiční vánoční zvyky, což je vždy velká zábava. Házíme botou směrem ke dveřím, pouštíme lodičky ze skořápek ořechů a hledáme hvězdičku v rozkrojeném jablíčku. Letos na nás navíc čekalo malé překvapení v podobě vystoupení našich školních a předškolních kamarádů. Pod vedením paní Jany Prášilové secvičili krátké představení o narození Ježíše Krista, které se jim velmi povedlo.  

Po svačině pak konečně přišla tak dlouho očekávaná vánoční nadílka. Sešli jsme se u stromečku, zazpívali společně koledy a nejstarší z nás dětí mohl rozdat spolužákům dárky, které na nás čekaly pod stromečkem. A že jich bylo! Nejspíš jsme byli moc hodní, protože k nám byl Ježíšek neskutečně štědrý. 

A co vy? Byli jste také hodní a našli pod stromečkem dárečky?