Vznik samostatného československého státu

Samostatný československý stát byl vyhlášen 28. 10. 1918. Jednalo se o jeden z nástupnických států rozpadlého Rakousko-Uherska a zahrnoval území Čech, Moravy, Slezska (konkrétně jeho jihovýchodní část, tzv. České Slezsko), Slovenska a Podkarpatské Rusi (dříve nazývané Horní Uhry).

Vyhlášení samostatného československého státu předcházelo dlouhé období naplněné snahou o posílení vlastní národní identity a emancipace v rámci monarchie. Proces úplného odtržení a následného osamostatnění se pak začal konkrétně formovat až během I. světové války, kdy se ukázala neudržitelnost dosavadního vývoje. Největší zásluhu na vzniku samostatného státu mělo několik klíčových osobností, v čele s T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a Edvardem Benešem. Ti založili v Paříži prozatímní československou vládu a dosáhli příslibu uznání nezávislosti od států Dohody. Tomáš Garrigue Masaryk byl jmenován prvním prezidentem a prvním premiérem se stal Karel Kramář.

Bezpochyby se jednalo o přelomový okamžik v historii českých dějin. Jak však přiblížit něco takového žákům prvního stupně? Stručně, jasně a nejlépe formou hry.

Pro děti jsme proto připravili projektový den, v jehož úvodu jsme zhlédli dvě kratičká dětská videa z internetu. První pojednávalo o samotném vzniku Československa a druhé pak přiblížilo dětem život Tomáše Garrigua Masaryka. Kreslený příběh vyprávěl dětem sám Masaryk. Provedl je svým dětstvím, studentskými lety, seznámením a životem s jeho milovanou manželkou Charlottou i s tím, jak celý život bojoval za pravdu a spravedlnost a proti bezpráví. Proto se také stal naším prvním prezidentem.

Pro děti to byl úžasný zážitek. Poutavý příběh je zaujal natolik, že se následně s vervou pustily do výroby trikolory a vlajky, sestavovaly skládanky velkého a malého státního znaku, zpívaly českou státní hymnu, řešily různé tematicky zaměřené rébusy a hádanky a šly si posbírat listy z našeho národního stromu. Nakonec, k zakončení našeho projektového dne, jsme společně vyvěsili českou státní vlajku.

Všichni jsme odcházeli domů s dobrým pocitem. S pocitem, že jsme Češi, jak se patří!

RP